Lháti
Lháti, cf. Mkl. Etym. 177. Dle Bž. 201. podlé tř. V. 4. a směžďuje kmenové h před příznakem -e a v imperative: lžeš, lže, lžeme, lžete; lži. Jinak dle Gb , jenž praví: Obecně neslyší se jinak, než praes. sg. 1. lžu, pl. 3. lžou. Naproti tomu jazyk spisovný oblíbil si Ihu, lhou, partc, praes. lha, lhouc, lhouce. Tvary obecné lžu, lžou a taktéž partc, lže, lžíc, lžíce jsou však správny i podlé obdob slovanských, strb. ltgati, l'bža. atd., i podlé pravidla staročeského. Násiedují doklady o Praes. sg. 1. lžu (Ižju), přelil, lži, pl. 3. lžu, přehl. lží; parte, praes. lže, Ižúc, přelil. lžíc. 1. os. sg. lžiu, 3. os. pl. lžiú. Ž. klem. 88. 36., 65. 3. Pro správnost forem lžu atd. svědčí také impert. lži, lžete; ke Ihu atd. byl by imperativ lzi, lzěte, novečes. lzete. V češí. staré není mu znám doklad pro tvary lhu, lhú, lha, lhúc, doklady pak ve Slov. Jg. uvedené nepřesahují stol. 16. Jsou to bez pochyby tvary původu pozdějšího a vyvinuly se chybnou analogií: mohu, mohú, moha — móžeš; střehu, střeha, střežeš; peku, peka, pečeš atd. Podlé toho přidělali spi- sovatelé ku lžeš, lže taktéž lhu, lha atd. Vz List. filol. 1879. 55., 1884. 90., Athen. 1888. 18. (roč. VI.). Cf. slovesa třídy V. 3. Na Slov. říká se: cigániť. Cf. Lhář. L. — úmyslně tak mluviti, aby kdo nepravdu za pravdu měl. Blř. -- abs. Vymlouvají smil- ství, ale lží. Hus I. 439. Píši vám, že nelži ; Vie, že nelži; Lžúce pro mě; Pravduť pra- vím a nelžu. Ev. olom. 184., 105., 324., 156. Lže, jak by premoval. Us. Rgl Bóh je pravda neomylná, němóže luhati. Glč. II. 109. Kdo sa často prisahá, má obyčej luhati. Glč. I. 158. Ústa, která lží. Št. Uč. 61. b. Vizte, lži-liť (já). BO. Lže, kam čert káže. V Kunv. Msk. — jak. Lže jako noviny. Us. Šg. Když dobře zelže, jako kdyby pravdu pověděl. Val. Vck. Pod žertem 1. Jel. Enc. m. 6. Lže, až Bůh brání. Č. T. Tkč. Jen směle lži a zdar tě nemine. Pal. Rdh. III. 286. Nač ty, šuhaj, ke mně cho- díš, keď ma nikdy neobtúlíš? Lužeš milá, jako sučka, nespadne mi z tebe ručka. Koll. Zp. I. 185. Ve všecky hambalky lžete. 1615. Mus. 1880. 475. Ústa, kteráž ráda lží, za- bíjejí duši. Št. Kn. š. 112. — čím: ústy. Kká. L. kým = calumniari, osočovati. Bdl. — proč. Lžíce pro mne, mluviti budú na vy. ZN. Nebuduť proň 1., poviem plnú pravdu. NB. Tč 125. — kdy. Kdo včera lhal, tomu i zítra se nevěří. Us. Bž.